Tak se sešel rok s rokem a další Forever je za námi. Tentokrát mi přišlo, že se nesl v o něco klidnějším duchu než v loňském roce a byl fajn, jako vždy. Potkal jsem spoustu známých, a jako obvykle, jsem nenašel dost času se všemi pokecat, což je škoda, ale tak už to chodí. Dema, grafika i hudba byly opět na velmi slušné úrovni a myslím, že všichni se dobře bavili. Samozřejmě jsem nafotil i nějaké ty fotky a objevil pár zajímavostí, o které se velmi rád podělím.
V rámci přípravy replik originálních interface pro Science of Cambridge (Sinclair) MK14 jsem navrhnul a zrealizoval jednoduchý adaptér, který umožňuje místo 4 kousků RAM 2111 (9111) použít 1 ks poměrně běžné RAM 6264 nebo 62256 a místo 2 ks složitěji programovatelných PROM 74S571 použít snadno sehnatelnou i programovatelnou EEPROM 2864/28256 či běžnou EPROM odpovídající velikosti. Adaptér je konfigurovatelný a v základní konfiguraci plně nahrazuje PROM a RAM MK14, ale dá se snadno přeprogramovat, aby např. místo stínových 1.5 kB ROM byla RAM apod. což se bude hodit pro pozdější použití s MK14 VDU nebo pro složitější aplikace.
Jak jsem překresloval a routoval video modul VDU pro Science of Cambridge MK14, narazil jsem na zajímavou záhadu. Schéma až zázračně sedělo na originální desku. Čísla pinů vstupů hradel na schématu přesně odpovídaly tomu, jak je naroutovaná deska. Pin na pin. Až na 74L86, kde byly 2 hradla otočené. Normálně bych se nad tím nepozastavoval a naroutoval 74LS86 podle schématu, aby to bylo funkční. Mátlo mně však, že je „špatně“ zapojené originální deska, která zjevně byla dříve funkční (teď jsem ji zatím netestoval) a žádné přeškraby, ani podobné úpravy na ní nebyly. Víc hlav víc ví, tak jsem to zkonzultoval s Radkem Sukem a Radek nezklamal a záhadu odhalil.
Konečně jsem se po delší době dostal k tomu, abych „oprášil“ svoji repliku jednodeskového mikropočítače pana Sinclaira – MK14. V době, kdy počítač vzniknul, se ještě Sinclair Research Ltd. jmenovala Science of Cambridge Ltd., takže celý název je obvykle uváděn jako Science of Cambridge MK14. Mikropočítač používá poněkud neobvyklý, ale zajímavý mikroprocesor SC-MP II od National Semiconductor, takže se člověk zvyklý na Z80 dostává do hodně jiného světa a to mně baví. Vlastně hlavní „nakopávací“ impuls přišel z faktu, že se mi podařilo na eBay koupit originál VDU modul pro MK14. Takže jsem opravil chybku na prototypu MK14, pustil jsem se do práce a nakreslil jsem repliku nejen VDU, ale i dalších přídavných desek – Cassette Interface a PROM programmer (blower).
Jak jsem se již zmínil v minulém příspěvku o opravě mého Ondry, Martin K. napsal velmi šikovný prográmek na otestování různých funkcí Ondry. Co je na něm super, je to, že ho můžete jak nahrát do Ondry klasickou cestou, což Vám ale asi u vadného Ondry moc nepůjde, nebo naprogramovat do ROM a testovací program funguje i při nefunkční RAM.
Práce na zakapotování repliky a testování OndraLink mně tak nějak přiměly, abych se konečně podíval, co je s mým originálním Ondrou, který nefungoval od té doby, co jsem ho za nemalý peníz vydražil. Měl jsem repliku, tak mně k jeho opravě nic nenutilo, ale teď jsem tak nějak cítil pocit, že by bylo lepší mít vše v cajku, navíc dva Ondrové jsou lepší než jeden Ondra a dají se dělat pokusy se síťováním.
Pavel donesl do klubu ZX Spectrum +3 128K, které mělo problémy s obrazem. Obraz naskakoval jen, když Pavel „viklal“ konektorem joysticku a pak už vůbec ne. Speccy jsme rozdělali a poměrně rychle přišli na to, že vypadává synchronizace z obrazu. Netrpělivý Radim psychicky nevydržel můj a EC1045 systematický postup od video konektoru směrem do Speccy a pomačkal všechny brouky na desce, čímž odhalil, že nejcitlivější na dotyk je ULA.
Konečně jsem se dostal k tomu, abych svůj prototyp Ondry zavřel do krabičky. Krabičky jsme za vydatné pomoci EC1045, Pavla Brázdy a Radima Poláška realizovali už před skoro rokem a většina z vás o nich dobře ví. Ovšem až teď mne projekty Martina K. tak nějak donutily rozebraný prototyp Ondry dát zpět do kupy a zakapotovat. A je to paráda, tak mi to samozřejmě nedá se o ni nepodělit.
PokeMon (Karl-Heinz Dahlmann), autor ZX80 CORE a dalšího zajímavého hardwaru pro ZX80, ZX81 i ZX Spectrum, vytvořil jednoduchou klávesnici pro ZX Spectrum, která využívá desku plošných spojů, SMD mikrospínače a hmatník tvořený krycí fólií nebo původními gumovými klávesami ZX Spectra. Původně mně tento projekt moc nezaujal, protože do „gumáka“ patří membrána a novou membránu není problém koupit, ovšem po několikerém „šachování“ s membránou u rozebraného Speccy při jeho opravě mně napadlo, že toto by mohla být ta správná bastlířská klávesnice pro opravy gumáků. Tak jsem neváhal a jeden kit na Sell My Retro od PokeMona zakoupil.
Spousta starých počítačů, se kterými pracuji, používá sériový port. Ať jako terminál nebo pro přenos dat, či další činnosti. Dávno jsem zjistil, že nestačí jen USB převodníky, ale je dobré mít v počítači nativní sériový port. Ne vždy je však pohodlné připojení k PC nebo notebooku, tak si už dlouho si pohrávám s myšlenkou, jak by bylo fajn mít možnost připojit moje 8-bitové hračky k tabletu. jako terminálu. Mnoho vhodných řešení bohužel neexistuje. Po delším hledání a odhodlávání jsem si pořídil řešení společnosti Get Console, které sestává ze stejnojmenné aplikace pro iPad nebo iPhone a kousku hardwaru pojmenovaného air console.
