I v době střídání omezení a rozvolňování se nám podařilo najít termíny, kdy bylo možné se potkat, byť s omezením a za přísnějších hygienických podmínek a já dlužím dva reporty. Bohužel uplynula už delší doba a moje paměť je chatrnější, tak i když je report ze dvou akcí, bude spíše stručnější.
Tento příspěvek je update mého předchozího článku o nové SAPI-1 desce IDE-1. Na desce jsem osadil zbytek IDE části a podařilo se mi IDE rozchodit. Vlastně to všechno fungovalo rovnou 
. Trik byl jen ve správném nastavení jumperů adresace 8255 a úpravě BIOSu CP/M jejíž PMD 32-SD část je v bootovací ROM desky JPR-1ZI. Potřeba byl také vhodný IDE disk nebo Comact Flash disk s IDE adaptérem.
Na stránkách MicroCore Labs jsem narazil na zajímavý EPROM emulátor využívající brutální výkon vývojového kitu Teensy 4.0. Emulátor umí nahradit EPROM 2764 až 27512, tj. 8 až 64 kB. Na destičce jen o malinko větší než DIP28 se nachází vedle sebe pinová lišta (patice) pro zapojení “EPROM” do obvodu, destička Teensy 4.0 (která má sama o sobě také DIP28 formát) a 3 budiče SN74LVT245BDBR složící jako převodníky mezi 3,3 a 5V. Emulátor využívá brutální výkon ARM Cortex-M7 na lehce přetaktovaných 816 MHz a s ním dosahuje přístupovou dobu pod 200 ns. Nahrání obsahu emulované EPROM probíhá prostřednictvím přeprogramování Teensy přes microUSB.
Tahle deska historicky na SAPI rozhodně nebyla. Je to naprosto “odporná” modernost, které ale velmi zpříjemňuje práci a zase tak strašně moderní vlastně není. Umožňuje připojení diskových periferií, jako je SD karta a IDE disk k SAPI. SD karta se připojuje prostřednictvím PMD 32-SD zařízení od bratří Bóriků a umožňuje emulaci disketových jednotek, ať už standardních SAPI 8-palcových (obrazy .8SD) se 77 stopami a 26 sektory o délce 128 bytů na stopě o celkové kapacitě 256.256 bytů nebo “moderních” (obrazy .2MB) s 255 stopami a 64 sektory o délce 128 bytů na stopě o celkové kapacitě 2.088.960 bytů. Druhá možnost, kterou má zatím ale rozchozenou jen Jirka Bíba na svém prototypu, je připojení standardního IDE disku nebo Compact Flash přes adaptér.
Kromě již zveřejněné příručky Sharp MZ-800 Personal CP/M Manual mi Radek Suk poslal i německy psaný technický manuál k počítači SHARP MZ-800. V podstatě se jedná o přeložený Technical Reference Manual, ale pro někoho může být němčina přijatelnější než angličtina, takže určitě stojí za naskenování a zveřejnění.
K PC/XT patří MDA nebo CGA grafika. Ta má ovšem obvykle TTL RGBI video výstup na D-sub 9 konektor, což bohužel výrobci TV a monitorů už pěkných pá let nehodlají podporovat. Proto mně hned nadchnul projekt Tube Time Graphics Gremlin – Retro ISA Video Card, sotva jsem ho asi přes měsícem zahlédnul na Twitteru. Jedná se o kartu emulující v FPGA karty MDA a CGA, které jsou volitelné jako různá jádra a přepínatelné prostřednictvím DIP přepínače. Výstup má karta klasický, tj. D-sub 9 a kompozitní, ale kromě nich obsahuje i VGA D-sub 15, na který příslušný obraz přepočítává tak, aby byl VGA kompatibilní. Jak si ukážeme dále, není to tak ideální, jak by se na první pohled zdálo.
I když je tento manuál původně určen pro SHARP MZ-800 výborně poslouží i pro jiné počítače. Většina informací o CP/M je obecně platná a hodí se tak třeba pro nedávno zmíněný Commodore 64 Z80-Card nebo SAPI-1 se CP/M. V podstatě jen první část věnující se grafická nadstavbě VCCP je specifická pro SHARP. Manuál je opravdu obsáhlý, má celkem 388 stran a je to asi nejlepší CP/M manuál, který znám. Velký dík patří Radkovi Sukovi, který mi ho zapůjčil k naskenování. Vše proběhlo bez komplikací a tak si nyní můžete manuál stáhnout a prohlédnout.
Po pár literárních příspěvcích tu mám zase jeden hardwarový. A jaký! Z C64 se konečně stává normální počítač s tím správným procesorem 
. A pořádný počítač musí mít CP/M. Tohle zatím platilo jen pro C128, ovšem se Z80-Card od DL2DW se stává CP/M dostupná každému uživateli C64. Commodore CP/M cartridge pro C64 samozřejmě existovala už dávno, ale byla to poměrně velká záležitost. DL2DW udělal původně její repliku, ale pak všechnu logiku sloučil do jednoho CPLD XC95144XL. Cartridge navíc udělal pěkně i designově, název CP/M vyfrézoval do horní části, což mně zaujalo. Fakt dobrý nápad, vypadá to moc hezky a u Čínských výrobců DPS je to za jednu cenu.
Jedná se o poměrně netypický žánr na můj “technoblog”, ale myslím, že by se tahle retro povídka mohla většině čtenářů líbit. Povídku mi poslal tom301. V roce 1988 ji napsala jeho babička pro časopis ABC a je o Tomově prvním Sharpu 🙂 Myslím, že většina dnešních Sharpistů, ale i uživatelů jiných platforem, tehdejších kluků toužících po počítači, prožila něco podobného. Povídku jsem projel OCR, takže si ji můžete přečíst v textové podobě, ale přikládám i originální scan s ilustrací z časopisu, který jsem dostal a Tomovi tímto moc děkuji. Na konci za povídkou najdete i PDF ke stažení.
TELETEXT je dnes již skoro zapomenutá technologie, ale pamatuju dobu, kdy byl velmi populární a hodně lidí v mém okolí, včetně mně, si kartu pro příjem teletextu stavělo. Byl to takový první náznak připojení počítače “online”, svět zítřka, svět netušených možností. Mikeš mi půjčil svoje brožurky Mikrobáze (děkuji), které se této problematice věnují a tak jsem je naskenoval, dovolím si je tady zveřejnit a doufám, že autoři Ing. Lumír Přibyl a Pavel Brychta nebudou proti. Teletext je v brožurkách popsán po stránce principů funkčnosti, hardwaru (s připojením k SHARP MZ-800, SORD M5 nebo Sinclair ZX Spectrum) i základního softwaru. I když dnes už asi nikdo nebude Teletext interface stavět, stojí určitě tato technologie za připomenutí a zaarchivování.
