Dnes na trochu odlehčené téma. Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí a tak jsem si řekl, že vám na víkend udělám radost. Na první pohled vám určitě rezistor na fotce přijde jako úplně obyčejný. Kdepak, je to rezistor velmi neobyčejný. Je to rezistor, který chyběl.
Jiiira udělal elegantní kombinaci svých zvukovek Simple AY Interface a Simple SAA Interface (o obou jsem psal tady) do jedné karty, která umí oboje. Nemusíte tak už moc přemýšlet, kterou zvukovku použít (byť zatím díky minimální podpoře SAA, je volba celkem jasná 😉 ), ale můžete používat jednu zvukovku s podporou jak AY, tak SAA.
Při oživování nemocných Commodore C64 a C128 jsem došel k závěru, že by se šikla nějaká ta testovací cartridge. Nemusí to být zrovna Dead Test Cart s veškerým příslušenstvím, ale prostě cartridge, ze které se spustí program, který potřebuji i bez funkční obrazové části C64/C128. Chvíli jsem zvažoval zkanibalizovat nějakou standardní cartridge nebo ohnout ZZ_RAM, ale pak jsem našel tento projekt. TIL311 miluju a po doplnění nějakými dalšími světýlky je cartridge prostě úchvatná. Světýlka já rád 😉 .
O první verzi Sergeyova kompaktního CP/M počítače ZETA jsem tu už celkem dávno psal. Bohužel jsem nějak opomněl zmínit celkem zajímavé rozšíření ParPortProp a tak to teď napravím v popisu nové verze tohoto úžasného malého „super“ CP/M počítače.
Tento projekt nemá s 8-bity moc co dělat, ale je to hezké a zábavné 
Naštěstí je použitý MCU moje oblíbená ATmega328P, takže tam ten 8-bit vlastně je. Pravda napětí na sekundáru, a vlastně už na primáru, „malinko“ překračuje obvyklé úrovně napětí z našich domácích miláčků, ale o to větší je to švanda. Po Teslových cívkách jsem různě na internetu pošilhával už dávno, ale opravdu mně zaujal až oneTesla projekt na Kickstarteru v roce 2012, kde mi líbilo, jak zvládli modulovat blesky přes MIDI interrupter. Tehdy jsem se ale ještě nerozkýval a rozhodnutí padlo až v létě loňského roku pro vylepšenou verzi oneTeslaTS, kde je bezva, že interrupter má vlastní SD kartu a není nutný zdroj MIDI.
Tak už i roztomilý československý mikropočítač Ondra se dočkal a má svoje velkokapacitní úložiště. Tedy, ukládat zatím neumí, ale programy načítá opravdu svižně. Martin K. na OndraSD pracuje už nějakou dobu a v podstatě se jedná o další iteraci na vývojové větvi OndraLink – ROM Card – OndraSD.
Tak se sešel rok s rokem a další Forever je za námi. Tentokrát mi přišlo, že se nesl v o něco klidnějším duchu než v loňském roce a byl fajn, jako vždy. Potkal jsem spoustu známých, a jako obvykle, jsem nenašel dost času se všemi pokecat, což je škoda, ale tak už to chodí. Dema, grafika i hudba byly opět na velmi slušné úrovni a myslím, že všichni se dobře bavili. Samozřejmě jsem nafotil i nějaké ty fotky a objevil pár zajímavostí, o které se velmi rád podělím.
V rámci přípravy replik originálních interface pro Science of Cambridge (Sinclair) MK14 jsem navrhnul a zrealizoval jednoduchý adaptér, který umožňuje místo 4 kousků RAM 2111 (9111) použít 1 ks poměrně běžné RAM 6264 nebo 62256 a místo 2 ks složitěji programovatelných PROM 74S571 použít snadno sehnatelnou i programovatelnou EEPROM 2864/28256 či běžnou EPROM odpovídající velikosti. Adaptér je konfigurovatelný a v základní konfiguraci plně nahrazuje PROM a RAM MK14, ale dá se snadno přeprogramovat, aby např. místo stínových 1.5 kB ROM byla RAM apod. což se bude hodit pro pozdější použití s MK14 VDU nebo pro složitější aplikace.
Jak jsem překresloval a routoval video modul VDU pro Science of Cambridge MK14, narazil jsem na zajímavou záhadu. Schéma až zázračně sedělo na originální desku. Čísla pinů vstupů hradel na schématu přesně odpovídaly tomu, jak je naroutovaná deska. Pin na pin. Až na 74L86, kde byly 2 hradla otočené. Normálně bych se nad tím nepozastavoval a naroutoval 74LS86 podle schématu, aby to bylo funkční. Mátlo mně však, že je „špatně“ zapojené originální deska, která zjevně byla dříve funkční (teď jsem ji zatím netestoval) a žádné přeškraby, ani podobné úpravy na ní nebyly. Víc hlav víc ví, tak jsem to zkonzultoval s Radkem Sukem a Radek nezklamal a záhadu odhalil.
Konečně jsem se po delší době dostal k tomu, abych „oprášil“ svoji repliku jednodeskového mikropočítače pana Sinclaira – MK14. V době, kdy počítač vzniknul, se ještě Sinclair Research Ltd. jmenovala Science of Cambridge Ltd., takže celý název je obvykle uváděn jako Science of Cambridge MK14. Mikropočítač používá poněkud neobvyklý, ale zajímavý mikroprocesor SC-MP II od National Semiconductor, takže se člověk zvyklý na Z80 dostává do hodně jiného světa a to mně baví. Vlastně hlavní „nakopávací“ impuls přišel z faktu, že se mi podařilo na eBay koupit originál VDU modul pro MK14. Takže jsem opravil chybku na prototypu MK14, pustil jsem se do práce a nakreslil jsem repliku nejen VDU, ale i dalších přídavných desek – Cassette Interface a PROM programmer (blower).
